Nač nevysvětlitelný bůh, vysvětlující existenci vesmíru?

Celá ta otázka náboženství – proč tu jsme – je zřejmě špatně položena. Celé to hraje jenom díky naší fascinací sebou samými. Z toho důvodu se zejména právě Svědci Jehovovi chytají každé mezery v našem vědění a vyplňují ji cizím zásahem inteligentní, mocné a vševědoucí bytosti. Když se objeví Jehovista, který je ochoten uznat pravdivost Darwinovy evoluce, chytá se naší neznalostí v oblasti samotného prvopočátku života. Bude vám tvrdit, že bůh zasel život na tuhle planetu s cílem vytvořit právě nás. Jehovisti jsou prostě téma sami o sobě.

Ten věřící jedinec, který dokonce s teorií vysvětlující vznik života souhlasí, věří, že vesmír samotný je dílem boha. A vůbec, nepřijde vám pozoruhodně sebestředné se domnívat, že bůh/bohové jakéhokoli náboženství měli za cíl vytvořit právě nás? Díváme se právě na sebe jako na příčinu.

Podívejme se na to jinak. My tu jsme. Stejně tak je tu Slunce, prostor, ostatní hvězdy a planety, tak strašně vzdálené, že je lze spatřit až s velmi výkonnými teleskopy, některé dokonce nespatříme nikdy, kvůli existenci horizontu události. 50 miliard galaxií jenom v našem dohledu, a 100 miliard hvězd v každé z nich. Proč bych se měl soustředit právě na sebe, když vím, že okolo je toho tolik. Pokud bych měl být věřící znající tohle všechno, neměl bych se radši ptát: proč tu všechno je? Ale to také není zcela správné...

Naše uvažování je bohužel tolik determinováno vlastnostmi tohoto vesmíru, že zapomínáme, co je jeho důsledkem a co nezbytně nemusí existovat nad jeho rámcem. Například jakmile se ptáme proč, hledáme příčinu. Kauzalita není přeci ničím jiným, než důsledek zákonu akce a reakce. Je známo, že kauzalitu nelze v tomto vesmíru porušit – protože bychom museli překročit rychlost světla, k čemuž by bylo třeba dodat nekonečné množství energie. Kauzalita je vlastností tohoto vesmíru, a proto také nemusí existovat žádná jeho příčina. Vesmír je začátkem té řetězové reakce, o níž si můžeme troufnout něco říct.

Zajímavé uvažování mi ukázal věřící, když se mě zeptal: „proč je vesmír?“, tak jsem mu řekl, že prostě je. On mi ale odporoval, že to přece není možné! Musí být nějaký důvod, proč je. Vysvětlením je, že bůh jej vytvořil. Tak jsem se ho zeptal: „A kde se tam vzal ten bůh?“ A on mi odpověděl: „Bůh prostě je“. Inteligentního je ve vesmíru dle důkazů tak strašně málo, a přesto si tato inteligentní část vesmíru potřebuje vysvětlit svou existenci jinou inteligencí, nehledě na to, že tím vytvoří stejný paradox, jaký se snaží odstranit. Nadstavením nevysvětlitelné příčiny nad už tak nevysvětlitelný vesmír.