Vlastním, tedy jsem

Snad právě proto, že právo na majetek, jeho ochranu a hromadění má tak pochybný morální původ máme pořád ve společnosti hojnost zlodějů. Ten nejasný původ se vztahuje zejména k majetku půdy a pozemku. V době, kdy Země neměla jediného majitele, co koho opravňovalo si zabrat její kus pro své účely? Obdělávám a pěstuji zde obilí, chovám dobytek, proto je teď tahle půda má a budu na ní bydlet... Je v tom minimálně cítit rozpor, či snad irelevance. Právo na majetek v podobě movitých předmětů se snad hájí lépe, vyrobil jsem si, zaplatil jsem si, vyměnil jsem se sousedem za tohle a tamto (popř. ukradl jsem si :). Jenže takový majetek podléhá stejné logice, jako nemovitost, pouze s tím rozdílem, že materiálu použitého k výrobě předmětu je víc než dostatek a obnovitelné množství. Stále se může podařit přehnaným využíváním suroviny vyčerpat její zásoby, zejména odkloníme-li se z principu "potřebuji k přežití". Nesnadno si přiznáváme, že co v západní kultuře přebývá v jiných částech světa chybí. Chybí toho dokonce tolik, že se musí pod záštitou politické či náboženské ideologie místní lidé ohánět puškou.

A jsme v současnosti.

Podobným způsobem jako jsou blízkovýchodní kultury nuceny se bránit hladu a strádání regulací válkou jsme i my jako rádoby pokrokové kultury při pomyšlení na příliv imigrantů nabádáni ke xenofobii. V jistém smyslu jsme si ovšem mnohem více podobní, než si umíme přiznat. Každý jedinec nehledě na kulturu, společnost a náboženství je poháněn stejnými zvířecími pudy. Na této úrovni jsme odlišní jen nepatrně, v rozložení sil toho a onoho temperamentu. Na vyšší úrovni interakce mezi sebou posuzujeme sami sebe skrze racionalizaci a ty,  kteří jsou natolik kulturně a nábožensky odlišní,  že jejich způsobu racionalizace nerozumíme, chápeme pouze jako masy ovládané pudy. Problém takových zemí spočívá v hluboce nedostatečném vzdělání i co do historie a globálního povědomí, tak do ostatních odvětví nám snadno přístupných znalostí. Pakliže nemají informace jako my, přebírají nekriticky informace od hlasitých soukmenovců z řad jim blízkých, avšak lhářů a buřičů. Netvrdím, že bychom se od sebe navzájem neměli učit. Nevím, zda máte stejnou zkušenost ze základní školy jako já, ale co si myslíte, že se od sebe učitel a žák naučí, pokud se navzájem nenávidí?

Patří tahle země nám?

Možná nás tu žije dost, ačkoli v jiných zemích žije mnohem víc lidí. Bavme se raději o příjmech a zdrojích téhle, případně jiné země s vysokým životním standardem. Je otázkou, zda značná část příjmů přicházejících sem není takřka vysávána z těchto zemí. Je mimo jiné známo, že důsledkem našeho liberalismu vlastní 1% populace 99% financí, takže sami sebe vinit nemusíte. Nedovedu říct, jaký by byl správný poměr rozdělení majetku ale tohle se zdá být až příliš, vzhledem k těm zemím, kde horko těžko naleznete rádio či kvalitní školství. Oni i my bychom se mohli mít lépe při vyrovnanějším poměru. To způsobil samotný pojem majetku.

Čistý majetek.

Muslimové mají Aláha a Korán, Křesťané Ježíše a Bibli, Ateisté mají svou důstojnost. Nápad je něco, co tím, že je mé, nemůže nikdo bez mého vědomí užívat, nehledě na to, zda jsem jeho strůjcem já, či jsem jej od někoho koupil. V jistém smyslu tak, jak o něm legislativně smýšlíme, když mluvíme o duševním vlastnictví, se podobá nemovitosti - je pouze jeden a smí být využíván jen jedním majitelem nebo s vědomím toho majitele. Nebo je naopak volně přístupný, jako řekněme freeware, jehož příkladem mohou být hodnoty té a oné kultury, jež si kdykoli můžeme vzít za své, či ne. Narozdíl od nemovitosti není fyzicky omezen, čili je možné jej jak záměrně, tak třeba i nevědomky kopírovat. Sekvence not, dat nebo slov - myšlenka - má oproti fyzickému majetku jednu obrovskou sílu: zatímco to, jak jsme prve uvažovali o přivlastnění majetku je v podstatě krádež, tento "nápad" je výtvor ryzí mysli, nestojící na ničem fyzickém - ukradeném. Pravděpodobně mohl vznikat s pomocí nástroje, a pomocí jiného nástroje být zaznamenán, ale to snad není příliš.

Účelem tohoto příspěvku vlastně nebylo v žádném případě kritizovat někoho, kohokoli, ikdyž svůj názor na dění ve světě mám a zdejší relativistický pohled má ještě značnou převažující nadstavbu. Původně jsem se chtěl obrátit k otázce šíření filmů, textů a muziky na internetu a myšlence, že takové majetky mají v podstatě mnohem větší morální váhu než majetek fyzický. Ale když už jsem se otočil na Islám, chtěl bych říct, že naším nejcennějším a přitom volným duševním majetkem jsou naše hodnoty. Snažit se je "prodat" je zlodějna a vnucovat bude vždy kontraproduktivní. Bude lepší, když si je zájemci sami vezmou, a my se raději zamyslíme, proč problémy dneška vůbec vznikly a jestli je ještě možné zvrátit to, čeho se všichni obávají. Já tvrdím, že tam, stejně jako tady, potřebují mít z čeho žít a znát svět okolo sebe. Islám sám o sobě není tak nebezpečně fundamentální, nebezpečné je spíš to, jaké se v souvislosti s nízkou vzdělaností a hrozbou hladomoru vytvářejí zlé systematické výklady jakožto nadstavba nad něco, co zlo není.

Charlie Hebdo a Já

Byl jednou jeden Charlie. Ten sprosťák plival na všechno, co komu a v podstatě komukoli bylo svaté, a vy jste si říkal "Abys chcíp, ty zmetku užvaněná"... A náhle byl mrtev. Věřím tomu, že o mrtvých jen dobře, takže "ano, zemřel tragickou násilnou smrtí v kaluži vlastní krve vystříknuvší z jeho hlavy po zásahu z AK-47, ale..." neuznávám, protože cokoli předcházelo slovu ale je jím zneplatněno. Pokračujete slovy: "Vždyť ten parchant plival na ně, plival na mě a plival by i na tebe, kdyby tě znal". Veškerá sounáležitost a soucit jsou pryč, zbývá jen racionalizace toho, co ti šílenci s AKčkem udělali. Dal jste jim omluvu, řekl jste redakotrům časopisu "Můžete si za to sami". Tak to bylo pochopeno, pane Halík, dost možná částo jenom díky té malé chybičce, kterou jste podle mě udělal, když jste si zvolil titulek "Nejsem Charlie", přestože si opakem toho hesla zvolila zbylá ovčácká populace vyjádřit soucit s mrtvými.

Neberte mě zle, nejsem v žádném smyslu vaším odpůrcem a přesto, že mě není možné nečím takovým, jako je Charlie Hebdo urazit, zároveň nechápu jak se tím někdo může cítit být uražen a nic mi není svaté, dovedu alespoň pochopit, že jsou věci, kterým zkrátka nerozumím. On Charlie vlastně nejenže není mrtev, je dokonce silnější než dříve a tím způsobilejší, aby pokračoval v plivání na všechno a všechny. Vždyť to není ani člověk! Mrtvých je deset čistě náhodou zaměstnanců tohoto časopisu plus dva policisté, kteří nebyli jen strážci zákona a urážejícími pisálky. Vsázím na to, že mnohdy měli rodiny, přátelé i koníčky mimo práci. Extrémisté se rozhodli zaútočit na Charlie Hebdo, ale obětmi byli tito lidé. Ohledně jejich práce je třeba mít na paměti (a přiznávám, že teď částečně reprodukuji), že forma humoru je otázka vkusu, jeho cíl je otázkou aktuálního dění a počet jeho čtenářů je seberegulativní vlastní kontroverzí. Negativní reakce je pochopitelně podle mě lepší si dovolit vyjádřit před tím, než se stane něco takového.

Napsal bych do Koránu: "A pak příjde armáda politiků se svými názory neodrážejícími nic jiného, než veřejné mínění za účelem získávání bodů pro své kandidatury a špatné nápady vyplynuvší právě z toho, že se jimi zase snaží získávat jen body pro své kandidatury a špatné nápady. Tak na Zemi poznáte, že přicházi Apokalypsa". Tihle "Jezdci" jsou parazity na všem dobrém i špatném co se na světě děje. To právě z jejich iniciativy se z Charlie Hebdo stal symbol svobody slova a tisku, přestože tím jeho kontroverzi znemožnili uplatňovat svou regulativní roli. To je možná obvykle taky role tohoto druhu politika, narušovat rovnováhu tam, kde je to nejmíň vhodné.

A proto jsem u sebe skončil s názorem, že téměř není o čem diskutovat. Nenašel jsem nic závadného na tom, co jste napsal, ačkoli chápu tu kontroverzi, se kterou jste přišel do styku. Zdaleka by nebyla taková, kdybyste do titulku napsal "Jsem napůl Charlie", nebo "Lituji všech kteří zemřeli". Jak málo stačí, aby si z textu jež čtou stovky tisíc lidí někdo vybral něco závadného. Ale aby ten text,  co jsem tu pracně a bezcíleně vyprodukoval měl alespoň malinko jiný smysl než stoprocentní souhlas musím se vyjádřit s malou výtkou.  Nesdělujte obětem terorismu, že to, co je postihlo, je důvod k zamyšlení nad tím, co dělají. V takovém případě, a obzvláště satirovi, je to totiž jeho hra a jeho život,  který mu tím diktujete a navíc vás z principu neposlechne,  protože jste mu tím volbu zamyslet se znehodnotil jako cizí nápad.

Nicméně já jsem zcela odevzdaně a kompletně Charlie, vy hloupý pábíčkáři!