sobota 24. března 2018

Královský gambit na mediální prostor

Dnes bych rád co možná nejstručněji naznačil jak vnímám to, co se dle mého názoru chystá kolem mediálního prostoru a ukázal, jak příhodně se k tomu staví správné figurky na správná místa, přičemž král, ačkoli nejslabší figurka, zaujal pozici tak výhružnou, že možná právě v této části učinili tyto síly nějakou chybu. Aby náhodou nebylo příliš jasno, a navzdory tomu jaký nadpisek jsem zvolil, zdráhám se i jen uvažovat, že za těmito silami je nějaká konspirace, spíše se domnívám, že jsou důsledkem jakéhosi produktu současnosti, pro co se ujal přiléhavý název "doba postfaktická". Jednoduše by se dalo říci, že je to bagatelizace pravdy, zdrojů, fakt, mainstreamu a názorů, označujeme je jako vytvořené a šířené malou skupinou obyvatel účelově. Je to tvrzení "já mám svůj názor, ty máš svůj názor, shodneme se že se neshodneme" bez ohledu na to, že i názory mají určitou kvalitu. Je to útěk za informacemi z jiných zdrojů, které lépe odpovídají touze čtenářů a odběratelů po alespoň nějakém snadno představitelném vysvětlení. Relativizace reality navzdory tomu, že některá vysvětlení si nelze představovat tak, jak jsou nám předkládána, protože skutečnost je složitá. Je to i takzvaná hybridní válka, o které budu stručně psáti níže, ale teď k těm našim figurkám, protože ač nejspíš neexistuje hráč, který je takto sestavil, každopádně je otázka času kdo tu hru vezme do rukou a zkusí ji dohrát...
 
Nedávno zvolený člen Rady České tiskové kanceláře Petr Žantovský je osoba, která do této funkce přeskočila rovnou z předsednictva jakési asociace pro svobodu médií, nevím přesně, lze zjistit v rozhovoru Žantovského pro DVTV, nicméně jsou dílem členů předsednictva této asociace weby skutečně pochybné kvality, které netvoří ve společnosti nic než informační chaos. Tento člověk má za sebou značnou kariéru v jakémsi zákulisí mediálního prostoru jako předseda, člen představenstev a rad v různých výborech a mimo jiné je to i člověk vyznamenaný medailí prezidentem republiky, čili žádný noob. Ale v tom již zmíněném pořadu DVTV, v rozhovoru s Jiřím Veselovským uvedl, že i zdroje jako jsou ty pochybné z dílen členů své minulé asociace, (kterou opustil po zvolení do rady ČTK pro možný konflikt zájmů), i zdroje jako Sputnik, jsou relevantní. Z mého hlediska jediné, čím by se mohla ČTK ohledně těchto zdrojů zabývat je tím, že bude informovat o existenci prolhaných webů, ale jaký by to mělo smysl. Nevěřící Tomáš nikdy věřit veřejnoprávnímu médiu nebude. Že by se uváděla reprezentace událostí těchto webů jako možnost je další blbost, protože to opět prospívá negativním efektům postfakticity. Takže ne. Že by se na podobném webu objevila pravdivá informace je jednak brutálně nepravděpodobné a druhak by se jistě objevila i u světových agentur ráže Reuters. Ale figurka už je na poli, tak co s tím.

Předseda sněmovního podvýboru pro svobodu slova a médií Leo Luzar z KSČM začal rozhovor těmito slovy: "Svoboda slova je i o šíření lží, ale ty lži musí být v té míře přijatelné, ten kdo je šíří ví proč to dělá, ale nesmí se to dotýkat osobnostních práv jiných lidí. Existuje výraz milosrdná lež, existuje šíření lží aniž by si člověk uvědomil že šíří lež..." Ne, krom této části, kde hájí a relativizuje šíření lži, ten člověk místy mluví celkem rozumně, ale má to háček. Je pravda, že lež jako taková není nezákonná. A je pravda, že lidé se pletou a věří bez prověření, takže nevědomně šíří lež. Bavme se tedy o těch kteří šíří nemilosrdnou vědomou lež. Existují jen omezené možnosti proč: někoho poškodit, někoho obohatit nebo se vyhnout spravedlnosti. O poškození mluví zákon o pomluvě, o bezdůvodném obohacení mluví občanský zákoník a o křivé výpovědi trestní zákoník vedle pomluvy mluví rovněž. Lež není až tak legální, jak by se mohlo zdát. Jelikož se ale těžko prokazuje motivace ke lži, pro média máme zákon o ověřování zdrojů. Média, a to nejen ta veřejnoprávní musí své zpravodajství ověřovat z několika zdrojů. Pěšec na E4.

Prezident republiky, a asi není třeba zde představovat jeho inaugurační projev, přesto převelice stručně řečeno, se tvrdě opřel právě do ČT. Rovnou v jedné větě se opřel i do vydavatelství jejímž vlastníkem je český kontroverzní podnikatel Bakala, Economia. DVTV například prodává svůj videoobsah právě tomuto vydavatelství. Důležitý názor prezidenta republiky zazněl i v jakémsi rozhovoru, ve kterém zmínil cestu, jakou by mohl parlament či vláda, nebo kdo, vyměnit radu ČT za vybrané kandidáty a tou je dvojnásobné neschválení zprávy o hospodačení ČT.

Jarda Soukup (tady budu drsnej), s prominutím poctivý a zarytý kulelízal prezidenta republiky, v podobě pořadu Hovory z Lán, se rovněž tvrdě opřel do ČT. Je-li třeba Soukupa představit, jedná se o majitele vydavatelství Empresa Media, která vlastní TV Barandov, jehož je Soukup generálním ředitelem, ba dokonce moderátorem prakticky všech politických pořadů. Mimo jiné pod tento mediální dům spadá časopis Instinkt, Týden a další, méně zajímavé. Tento člověk, krom projevu velmi amatérského moderátora, se v pořadu "čertvíjakémvůbecmětonezajímá" věnoval srovnávání nákladů ČT a své televize. Oukej tedy, že jako mizerný moderátor tu na Barandově maká i generální ředitel a jedinou dalši osobou na této televizi co si vybavuji je Kateřina Brožová, asi ušetřili. Srovnání s ČT se zpravodajci po celé zemi, tvorbou vlastních pořadů, rozvojem české kinematografie a s další brutální vybaveností právě pro její ústavou stanovený účel, jistě dává v jeho pozici pod rozkrokem hradu smysl. V našem vesmíru je barandov mizérie. Ale tohle už není prostý pěšák. Tohle je už poměrně nebezpečné postavení a jistě bude hojně využíváno. Vám sledování nedoporučuji, chce to silnej žaludek.

Aby bylo jasno, já vidím, že veřejnoprávní média dělají chyby. Zda je to otázkou rozpočtu či osobních názorů zaměstnanců, tím se tu ale dlouhosáhle zabývat nebudu. Řeknu jen následující: problém s rozpočtem mají všechny útvary vyjmuté ze soutěže volného trhu, to je nevyhnutelný důsledek centrální kontroly, ale zda je chybou, že reportér má svůj názor (v jeho případě nutno říci, že do značné míry informovaný), pak nám není pomoci. Problémy podle mého názoru nejsou natolik vážné, tedy hlavně nesouvisí s tím, co zde vykreslujeme. Zmíním i, že se již v minulosti podobné ovládnutí ČT odehrálo a je to skutečně bizarní situace. Doporučuju toto video jednoho z mých oblíbených youtuberů o tom, co se stalo kolem Bobošíkové. Podstatná je na veřejnoprávních médiích finanční nezávislost. Ano, lidé zákonitě mají názory a tak je mají i zaměstnanci těchto institucí. Důležité je ale, aby se novinář nesnažil pokroutit zprávu způsobem, jaký by byl v jeho finančním zájmu nebo finančním zájmu jeho nadřízeného. Šlo by mu o zaměstnání, nebo o prachy. Nyní mu jde jen o morálku. Je důležité to zachovat a nenechat do toho politiky moc rejpat. A že se snažej...

Tak tedy naposled bych se rád ve zkratce zmínil o dvou věcech. Rusko před pár lety představilo takzvanou hybridní válku. Ta by měla spočívat v kombinaci nestandartní propagandy s nestandartním užitím armády a vzorovým i testovacím příkladem byl Krym. Tam ještě Rusko vsadilo na vysokou pravděpodovnost a tu si hodlá vytvářet i nadále v Evropě. Taková je teorie. Tato propaganda by už neměla razit jeden názor ale zaplavit posluchače tolika informacemi a jejich alternativami, že ztratí jistotu nade vším, nad čím by si jinde mohl utvořit názor. S tímto způsobem propagandy údajně nelze bojovat, protože systém druhé strany jen přilévá olej do ohně tím, že zveřejňuje vlastně pouze další možnou podobu reality. Může jen přistoupit na tento způsob boje a využít situace ve svůj prospěch. Dává tedy smysl z pohledu Ruska oslabovat integritu EU, aby mohla dále zvyšovat vliv v Evropě. Poslední věc je Mladá fronta zpadající pod vydavatelství MAFRA. Je příhodné, že Babiš si pro koupi média vybral právě to, které mělo tolik úspěchu v investigativní žurnalistice, viz. Sarajevský atentát, kauza Olovo, Sabina Slonková atd. Tím si do jisté míry pojistil svůj politický mandát.

Závěrem to, co se dnes děje v mediálním prostoru je zkrátka dle mého názoru nebezpečné. Pravda totiž není relativní, Realita má určitou podobu a tenhle nepěkný jev, post-fakticismus je třeba zavrhnout. Není to kurva relativní. Děkuji za přečtení.