pondělí 28. září 2015

Opět vrazi


Dobrá, dobrá, dobrá. Vím, že jsem se nechal unést emocemi v okamžiku, kdy jsem vulgárním výrazem označil někoho, kdo sdílel z mého pohledu hloupé video. V tomto videu si parta Tureckých dětí okolo deseti let vyskakovala na dalšího kluka stejného věku pravděpodobně z Německa. V Německu existuje relativně početná skupina Turků (2,5 ,mil.), kteří se sem nastěhovali v době rozmachu německé ekonomiky a tím pádem v době, kdy Německo potřebovalo velké množství migračních pracovních sil na jednoduché práce. Ještě před Turky do Německa migrovalo velké množství muslimů z bývalé Jugoslávie. Tak v Německu vznikla muslimská komunita (cca. 4 mil.) Bez výučních listů a bez řádného vzdělání v německém jazyce se však po menším úpadku ekonomiky pochopitelně propouštělo. Ani za rozmachu se lidem bez vzdělání příliš neplatilo, čili se jejich sociální zázemí nezlepšovalo - nehledě na to kolik z nich posílalo peníze rodinám v domovské zemi - nýbrž se z nich po propouštění stala sociálně slabá skupina. Sociálně slabá skupina je tradičně spojována s kriminalitou a zneužíváním sociálních dávek. A je to částečně tak. Sociálně slabými se určitě nestali zdaleka všichni ale téměř všichni, kteří se jimi stali jsou imigranti - chci přiblížit o čem mluví ty statistiky, které užívají pravičáci. Dále k tomuto jevu přispívá mládež, takže tu oprášíme i trochu pedagogiky. Důraz na vzdělání zejména mladých imigrantů, ale i běžné populace je totiž klíčový pro úspěch integrace.

Mládí je složitá věc, vlastně dokonce i věda. Krom divokosti je to taky mimořádně citlivé období z hlediska pocitu sociálního přijetí. Jak známo, u nás je mladiství chráněn zákonem a odpovědnost za zločiny částečně přebírají rodiče. Je tomu tak z dobrého důvodu. Statisticky jsou tendence ke zločinům v tomto období daleko silnější než v dospělosti. Zatímco tedy dospělý přistěhovalec, který si sice neprojde naším (západním) vzdělávacím programem a nezná jazyk, má alespoň již vštípeny nějaké morální standarty, mladý si bude muset projít školstvím v cizím jazyce, ve společnosti spolustudentů od kterých se liší, a to nese svá úskalí z obou stran. Pokud jde o děti velmi mladé co projdou například německým školstvím, čeká je naštěstí o něco méně útrap, protože jsou lépe vybaveny pro proces učení a v Německu je společnost relativně tolerantní a soucitná, ale stále nejde o rodný jazyk kterým s nimi a mezi sebou hovoří rodiče, a hlavně; o čím mladších dětech se budeme bavit, tím náchylnější jsou k vyjadřování se rasisticky vůči sobě navzájem. Rasismus vyžaduje tvrdou odpověď ze strany rodičů i učitelů, protože páchá obrovské škody je-li aplikován opakovaně a dlouhodobě, na duchu jeho oběti jde-li o dítě. Páchá škody i na dospělém, ale ten se s tím už vyrovnat zvládne lépe. A nakonec tu máme skupinu dětí které mluví jazykem, s rodiči kteří již mluví jazykem, a tato skupina hledá ve vědomí své vlastní odlišnosti svou duchovní identitu. Většinou se kloní k mírnému islámu ale výjimečně se nacházejí i extrémní skupiny. Tyto děti se ale výlučně (to zdůrazňuji) ve státech které momentálně protestují proti přijímání uprchlíků nejhlasitěji téměř nevyskytují. Takové příklady existují mezi (světe div se nejbohatšími) státy s velmi početnou základnou migrantů. Takové státy se čas od času setkávají s terorismem. Ve skutečnosti je případů velmi málo, jen je o nich hodně slyšet v souvislosti s dobovými tématy. Tito extrémisté se snaží vést válku s nevěřícími a proto oslabují hlasitými činy důvěru nemuslimů vůči muslimům samým, posilují vzájemnou nevraživost a bohužel se jim to daří.

Rasismu jsem se dnes nechtěl věnovat v takové míře, ale upozorňuji, že v ČR máme problém. Skutečně si sáhněte do svědomí, protože začínat rozhovory větou „Nejsem rasista, ale...“ je už skoro definice rasisty. Ne každý kdo to řekne je rasista (99 % je), ale každý rasista tohle řekne. Antropologie nás měla dávno naučit, že žádný člověk není méněcenný na základě své rasy, kultury nebo náboženství. V České republice je nabádání k rasové nenávisti zločinem, dále v Čechách platí listina lidských práv a svobod, k nimž mimo jiné patří svoboda náboženského vyznání, máme mechanismus pro udělování azylu právě z toho důvodu, aby lidé kteří pod tlakem bídy nebo války ve své zemi našli slušný život třeba tady, nebo kdekoli si vyberou. Česká republika se stala součástí EU, z níž roky těžila nemalé výhody, dále OSN, NATO, Vyšegrádská čtyřka, atd. Součástí všech těchto uskupení jsme, a pro každou z nich se vzdáváme části své suverenity a zavazujeme se plnit některé závazky. Ani ke kvótám se tu sáhodlouze nehodlám vyjadřovat, protože došlo ke hlasování, v němž padlo rozhodnutí. Toto rozhodnutí koná ve prospěch jižních hraničních zemí EU, které jsou přeplněny uprchlky a nutně potřebují od této zátěže odpomoci. Nelze nechat zrezivět články řetězu na kterém sami visíme. Je-li na základě kvót ČR povinna přijmout tři tisíce azylantů, což v celkové populaci tvoří 0,03 %, nevidím problém. Vzhledem k celé Evropě, kde žije bezmála půl miliardy lidí tvoří ty čtyři miliony uprchlých Syřanů 1 % celkové populace. Opravdu se zde nebavíme o nijak podstatném populačním boomu, alespoň ne dokud je všechny nenecháme na krku pár nejchudším zemím EU tak, aby tam žili hlava na hlavě bez dostatku potravy a vůbec důstojnosti. Lidi si špatně vykládají to, jak chybují média. Média se nesnaží nám lhát, snaží se nás zaujmout. Tím, že se tolik mluvilo o islámu, teroristech a uprchlících v nás vyvolali strach. Teď se snaží regulovat škody které tím napáchali tak, že dávají zřetel na lidskost a solidaritu.

V jistý okamžik je každý migrant ilegál. Jednotlivé země nestíhají vyřizovat žádosti o azyl a lidé o kterých se tu bavíme přišli pěšky a nemají se kam vracet. Na základě toho, že je zde někdo ilegálně je mu nabídnuta možnost zažádat o azyl a je umístěn do detenčního nebo uprchlického tábora. V některých táborech v Německu je nadpočet lidí. Málo jídla, málo pití, režim – vězení pro lidi, kteří nespáchali nic odsouzeníhodného. Samy máme vyzkoušeno co způsobíme, nasypeme-li určitou národnost do jedné oblasti města. Když to vezmu jinak, kdyby čtyři miliony Čechů kamsi před čímsi prchalo a prošli by si stejným existenčním paskvilem jako tihle lidé – tzn. čtyři roky v narvaném uprchlickém táboře v Turecku nebo Libanonu, cesta přes státy EU ve kterých po nás budou házet slzný plyn, gumové projektily a budovat žiletkový plot, cesta tisíc kilometrů pěšky na sever a zima za dveřmi (tohle si možná ani pořádně neuvědomují, jak je tu v tomhle období), velká část z nás se morálně pokroutí. Spáchám-li zločin, měl bych být samozřejmě odsouzen. Vedle toho ale za můj zločin nemůže přece nést odpovědnost zbytek tábora nebo dokonce celý národ; historie nás měla naučit, že neexistuje kolektivní vina, jen vina jednotlivců. Největší sranda to je, když zjistíme, že ve vězení v Evropě se ve výsledku žije lépe než v táboře v Evropě. Češi v minulosti také migrovali před socialismem i nacismem, nemigrovali však nikdy v takovém počtu, aby nebylo možné s nimi zacházet dobře a migrovali právě do zemí, které dnes bez keců uprchlíky přijímají – jsou tam na migranty zvyklí. Kdybych tak měl tušení kde se v lidech bere ta úzkostná nedůvěřivost k čemukoliv co je jen tak málo odlišné, jako další člověk.

Ze Sýrie uprchly čtyři miliony uprchlíků. Česká republika příjme tři tisíce. Jaké vlastně existují možnosti, jak bránit lidem v přechodu přes hranice? Pronásledování a chytání, rozsáhlé hraniční kontroly, následně zavírání do táborů (které mají omezenou kapacitu). Dopadnout to může jedině tak, že se na území České republiky vyskytne nekontrolované množství bezejmenných mužů, žen a rodin s dětmi, o kterých nikdo z úřadů nebude mít šanci vědět, což povede k jistým jevům. V srdcích a myslích lidu ČR se hrabou paraziti se jmény, jaká je mi stydno vyslovit, kteří pouhými řečnickými fauly docílily tohotéž, oč se snaží terorismus. Znesvářit kultury. Značná část Čechů (i když naštěstí zdaleka ne většinová) pohrdá určitou skupinou lidí dokonce dříve než většina z nich měla šanci jakéhokoli tohoto člověka poznat. To jsou jevy známé z dob předešlých a všechny jsou z historického hlediska naprosto fatálních důsledků. V minulosti jsem se vyjádřil k nenávisti tak, že sdílí-li ji velká část populace, přestává pro tuto část populace náhle být člověk člověkem, nýbrž pouhým hmyzem, který je zapotřebí vyhubit. Protože po lidech, kteří nejsou pod kontrolou úřadů a nemají zde známosti, se nikdo nebude shánět, odpadá i velká část strachu z odhalení. Dojde k zabíjení.. Toho jsem se bál už před tím, než začali pravičáci v Německu zapalovat domy o nichž se proslýchalo, že budou ubytovnami pro uprchlíky. Je to k smíchu, protože 400 případů žhářství už má na svědomí pěknou řádku ubytovacích prostor a nedostatek ubytovacích prostor je důvod zvýšení kriminality v táborech. To jsou také holá statistická fakta. Sranda se statistikou je ta, že statistika není žádná sranda. Se statistickými daty se dá pracovat tolika mizernými metodami z nichž vychází toliko mizerných závěru, že nakonec použití statistiky určitými osobami se rovná půjčení zápalek tříletému dítěti ve stodole. Aspoň mám další argument proč je super se učit matiku. Zločinnost lidí, kteří do Německa migrovali před lety ve skutečnosti není větší než zločinnost rodilých Němců. Bavíme se o době před migrační krizí, což nevypovídá nic o současných utečencích – to na rozdíl od lidí, kteří raději prezentují opačný výsledek uznávám, vypovídací hodnotu to má pouze o úspěšnosti Německé integrační politiky; ale jsou i některé nežádoucí jevy, např. násilné zločinnosti se migranti dopouštějí častěji než průměrná populace. Je to i důsledek rasismu, i kulturních odlišností.

Muslimovi je nemilé odvážné oblečení na kterém my nic špatného neshledáváme. Tedy, i řada lidí u nás to může považovat za obscénní, ale v zájmu svobody to nelze odsoudit. Není nic jiného zapotřebí, než si ujasnit pravidla hry. Čechovi je pravděpodobně obscénní mnohoženství. Jsou ale případy polygamistů a sukničkářů i u nás, kteří by se mnohoženství ze zákona nebránili. U nás si, na rozdíl od muslimských zemí, totéž mohou dovolit i ženy. Ty ovšem u nás nazýváme o mnoho méně přitažlivými názvy než sukničkáře, což také svědčí o postoji téhle společnosti k rovnoprávnosti žen. Vlastně ve všem co se předkládá za rozdílné je cítit i trochu společných rysů, že? Zda je naší svobodou spát kdy chceme s kým chceme není z právního hlediska pochyb. O tom, ale, jak by to vypadat nejspíš mělo, má doufám v povědomí každý z nás. Na druhou stranu, přesuneme-li muslimské ženy pod naše zákonné normy, tak alespoň ony budou pro změnu chráněny právem před tím, co mohli některé doposud denně zažívat, a čeho se my tolik obáváme.

Já mám nápad. Dneska si vymyslím termín. Třeba neoterminologie. Termín neoterminologie bude spadat do podmnožiny neoterminologie, takže to bude množina obsahující sama sebe a další prvky. Takže kromě sebe sama bude obsahovat termíny jako pražská kavárna, sluníčkáři, pravdoláskaři, rusofilové, rusofobové, zkusím se podívat taky na pojem populismus a jeho nový smysl plus nesmí chybět pojem politická korektnost.Těmhle pop-termínům se ale asi budu věnovat až příště, protože jinak tohle zaboha nedokončím. Facebook lže a já vám děkuji za přečtení, mimochodem.