Vlastním, tedy jsem

Snad právě proto, že právo na majetek, jeho ochranu a hromadění má tak pochybný morální původ máme pořád ve společnosti hojnost zlodějů. Ten nejasný původ se vztahuje zejména k majetku půdy a pozemku. V době, kdy Země neměla jediného majitele, co koho opravňovalo si zabrat její kus pro své účely? Obdělávám a pěstuji zde obilí, chovám dobytek, proto je teď tahle půda má a budu na ní bydlet... Je v tom minimálně cítit rozpor, či snad irelevance. Právo na majetek v podobě movitých předmětů se snad hájí lépe, vyrobil jsem si, zaplatil jsem si, vyměnil jsem se sousedem za tohle a tamto (popř. ukradl jsem si :). Jenže takový majetek podléhá stejné logice, jako nemovitost, pouze s tím rozdílem, že materiálu použitého k výrobě předmětu je víc než dostatek a obnovitelné množství. Stále se může podařit přehnaným využíváním suroviny vyčerpat její zásoby, zejména odkloníme-li se z principu "potřebuji k přežití". Nesnadno si přiznáváme, že co v západní kultuře přebývá v jiných částech světa chybí. Chybí toho dokonce tolik, že se musí pod záštitou politické či náboženské ideologie místní lidé ohánět puškou.

A jsme v současnosti.

Podobným způsobem jako jsou blízkovýchodní kultury nuceny se bránit hladu a strádání regulací válkou jsme i my jako rádoby pokrokové kultury při pomyšlení na příliv imigrantů nabádáni ke xenofobii. V jistém smyslu jsme si ovšem mnohem více podobní, než si umíme přiznat. Každý jedinec nehledě na kulturu, společnost a náboženství je poháněn stejnými zvířecími pudy. Na této úrovni jsme odlišní jen nepatrně, v rozložení sil toho a onoho temperamentu. Na vyšší úrovni interakce mezi sebou posuzujeme sami sebe skrze racionalizaci a ty,  kteří jsou natolik kulturně a nábožensky odlišní,  že jejich způsobu racionalizace nerozumíme, chápeme pouze jako masy ovládané pudy. Problém takových zemí spočívá v hluboce nedostatečném vzdělání i co do historie a globálního povědomí, tak do ostatních odvětví nám snadno přístupných znalostí. Pakliže nemají informace jako my, přebírají nekriticky informace od hlasitých soukmenovců z řad jim blízkých, avšak lhářů a buřičů. Netvrdím, že bychom se od sebe navzájem neměli učit. Nevím, zda máte stejnou zkušenost ze základní školy jako já, ale co si myslíte, že se od sebe učitel a žák naučí, pokud se navzájem nenávidí?

Patří tahle země nám?

Možná nás tu žije dost, ačkoli v jiných zemích žije mnohem víc lidí. Bavme se raději o příjmech a zdrojích téhle, případně jiné země s vysokým životním standardem. Je otázkou, zda značná část příjmů přicházejících sem není takřka vysávána z těchto zemí. Je mimo jiné známo, že důsledkem našeho liberalismu vlastní 1% populace 99% financí, takže sami sebe vinit nemusíte. Nedovedu říct, jaký by byl správný poměr rozdělení majetku ale tohle se zdá být až příliš, vzhledem k těm zemím, kde horko těžko naleznete rádio či kvalitní školství. Oni i my bychom se mohli mít lépe při vyrovnanějším poměru. To způsobil samotný pojem majetku.

Čistý majetek.

Muslimové mají Aláha a Korán, Křesťané Ježíše a Bibli, Ateisté mají svou důstojnost. Nápad je něco, co tím, že je mé, nemůže nikdo bez mého vědomí užívat, nehledě na to, zda jsem jeho strůjcem já, či jsem jej od někoho koupil. V jistém smyslu tak, jak o něm legislativně smýšlíme, když mluvíme o duševním vlastnictví, se podobá nemovitosti - je pouze jeden a smí být využíván jen jedním majitelem nebo s vědomím toho majitele. Nebo je naopak volně přístupný, jako řekněme freeware, jehož příkladem mohou být hodnoty té a oné kultury, jež si kdykoli můžeme vzít za své, či ne. Narozdíl od nemovitosti není fyzicky omezen, čili je možné jej jak záměrně, tak třeba i nevědomky kopírovat. Sekvence not, dat nebo slov - myšlenka - má oproti fyzickému majetku jednu obrovskou sílu: zatímco to, jak jsme prve uvažovali o přivlastnění majetku je v podstatě krádež, tento "nápad" je výtvor ryzí mysli, nestojící na ničem fyzickém - ukradeném. Pravděpodobně mohl vznikat s pomocí nástroje, a pomocí jiného nástroje být zaznamenán, ale to snad není příliš.

Účelem tohoto příspěvku vlastně nebylo v žádném případě kritizovat někoho, kohokoli, ikdyž svůj názor na dění ve světě mám a zdejší relativistický pohled má ještě značnou převažující nadstavbu. Původně jsem se chtěl obrátit k otázce šíření filmů, textů a muziky na internetu a myšlence, že takové majetky mají v podstatě mnohem větší morální váhu než majetek fyzický. Ale když už jsem se otočil na Islám, chtěl bych říct, že naším nejcennějším a přitom volným duševním majetkem jsou naše hodnoty. Snažit se je "prodat" je zlodějna a vnucovat bude vždy kontraproduktivní. Bude lepší, když si je zájemci sami vezmou, a my se raději zamyslíme, proč problémy dneška vůbec vznikly a jestli je ještě možné zvrátit to, čeho se všichni obávají. Já tvrdím, že tam, stejně jako tady, potřebují mít z čeho žít a znát svět okolo sebe. Islám sám o sobě není tak nebezpečně fundamentální, nebezpečné je spíš to, jaké se v souvislosti s nízkou vzdělaností a hrozbou hladomoru vytvářejí zlé systematické výklady jakožto nadstavba nad něco, co zlo není.

Charlie Hebdo a Já

Byl jednou jeden Charlie. Ten sprosťák plival na všechno, co komu a v podstatě komukoli bylo svaté, a vy jste si říkal "Abys chcíp, ty zmetku užvaněná"... A náhle byl mrtev. Věřím tomu, že o mrtvých jen dobře, takže "ano, zemřel tragickou násilnou smrtí v kaluži vlastní krve vystříknuvší z jeho hlavy po zásahu z AK-47, ale..." neuznávám, protože cokoli předcházelo slovu ale je jím zneplatněno. Pokračujete slovy: "Vždyť ten parchant plival na ně, plival na mě a plival by i na tebe, kdyby tě znal". Veškerá sounáležitost a soucit jsou pryč, zbývá jen racionalizace toho, co ti šílenci s AKčkem udělali. Dal jste jim omluvu, řekl jste redakotrům časopisu "Můžete si za to sami". Tak to bylo pochopeno, pane Halík, dost možná částo jenom díky té malé chybičce, kterou jste podle mě udělal, když jste si zvolil titulek "Nejsem Charlie", přestože si opakem toho hesla zvolila zbylá ovčácká populace vyjádřit soucit s mrtvými.

Neberte mě zle, nejsem v žádném smyslu vaším odpůrcem a přesto, že mě není možné nečím takovým, jako je Charlie Hebdo urazit, zároveň nechápu jak se tím někdo může cítit být uražen a nic mi není svaté, dovedu alespoň pochopit, že jsou věci, kterým zkrátka nerozumím. On Charlie vlastně nejenže není mrtev, je dokonce silnější než dříve a tím způsobilejší, aby pokračoval v plivání na všechno a všechny. Vždyť to není ani člověk! Mrtvých je deset čistě náhodou zaměstnanců tohoto časopisu plus dva policisté, kteří nebyli jen strážci zákona a urážejícími pisálky. Vsázím na to, že mnohdy měli rodiny, přátelé i koníčky mimo práci. Extrémisté se rozhodli zaútočit na Charlie Hebdo, ale obětmi byli tito lidé. Ohledně jejich práce je třeba mít na paměti (a přiznávám, že teď částečně reprodukuji), že forma humoru je otázka vkusu, jeho cíl je otázkou aktuálního dění a počet jeho čtenářů je seberegulativní vlastní kontroverzí. Negativní reakce je pochopitelně podle mě lepší si dovolit vyjádřit před tím, než se stane něco takového.

Napsal bych do Koránu: "A pak příjde armáda politiků se svými názory neodrážejícími nic jiného, než veřejné mínění za účelem získávání bodů pro své kandidatury a špatné nápady vyplynuvší právě z toho, že se jimi zase snaží získávat jen body pro své kandidatury a špatné nápady. Tak na Zemi poznáte, že přicházi Apokalypsa". Tihle "Jezdci" jsou parazity na všem dobrém i špatném co se na světě děje. To právě z jejich iniciativy se z Charlie Hebdo stal symbol svobody slova a tisku, přestože tím jeho kontroverzi znemožnili uplatňovat svou regulativní roli. To je možná obvykle taky role tohoto druhu politika, narušovat rovnováhu tam, kde je to nejmíň vhodné.

A proto jsem u sebe skončil s názorem, že téměř není o čem diskutovat. Nenašel jsem nic závadného na tom, co jste napsal, ačkoli chápu tu kontroverzi, se kterou jste přišel do styku. Zdaleka by nebyla taková, kdybyste do titulku napsal "Jsem napůl Charlie", nebo "Lituji všech kteří zemřeli". Jak málo stačí, aby si z textu jež čtou stovky tisíc lidí někdo vybral něco závadného. Ale aby ten text,  co jsem tu pracně a bezcíleně vyprodukoval měl alespoň malinko jiný smysl než stoprocentní souhlas musím se vyjádřit s malou výtkou.  Nesdělujte obětem terorismu, že to, co je postihlo, je důvod k zamyšlení nad tím, co dělají. V takovém případě, a obzvláště satirovi, je to totiž jeho hra a jeho život,  který mu tím diktujete a navíc vás z principu neposlechne,  protože jste mu tím volbu zamyslet se znehodnotil jako cizí nápad.

Nicméně já jsem zcela odevzdaně a kompletně Charlie, vy hloupý pábíčkáři!

Dehumanizace

Po dlouhé době se vracím k téhle publikační rovině, kterou ač nikdo nečte, beztak považuji za důležitou osobní výpověď ke světu. Měla by určitě občas i odrážet morální cítění a obavy z jevů v naší společnosti. A k tomu se právě nyní potřebuji vyjádřit, protože začínám mezi Čechy cítit zhoršené nálady. Dehumanizace je tuším poměrně nový pozorovaný jev z psychologie, který měl na svědomí mnoho masových vražd lidí určité skupiny, válečné zločiny a pogromy... Bohužel nemůžu za svým postojem stát jako psycholog a filozof, abych tím přispěl dobrému úsudku vahou vzdělance. Nu což, já nejsem zdaleka prvním člověkem, který považoval za důležité se alespoň zmínit. Jedná se o jev, který se převážně objevuje jako davový, čímž se pro jedince mnohonásobně ztěžuje dostat podnět k sebereflexi.


V první řadě vám připomenu otázku, před kterou mnozí z vás již jistě stáli. Jede-li tramvaj bez kontroly po kolejích a vy vidíte, že dozajista zabije pět dělníků na kolejích, ale vedle vás je výhybka, kterou vagon pošlete na kolej, kde se momentálně nachází pouze jeden dělník, přehodili byste výhybku? Na chvíli se nad tím zamyslete... Pravděpodobně byste výhybku přehodili, protože matematika tohoto jednání je nezpochybnitelná. A teď... Dovedete si představit, že se potom setkáte s rodiči, manželkou, dvěma dětmi, sedmiletou dcerou a devítiletým synem toho dělníka? Jak byste jim vysvětlili, že jste zabili jejich syna, manžela a otce? Když se dostaneme do takové situace, začne se naše vnímání obracet druhým směrem, tak jako kdybych otázku položil následovným způsobem: tramvaj se řítí na skupinu pěti dělníků, vy jste na mostě nad koleji a vedle vás stojí muž dostatečné velikosti a hmotnosti, aby tramvaj svým tělem zastavil, a nyní stojíte před otázkou, zda byste jej strčili pod vagon, pro záchranu oněch pěti mužů. Matematika té situace je úplně stejná. Stejně jako předtím se s vaším přičiněním změní situace tak, aby zemřela pouze jedna osoba, a nikoli pět. Přesto už většina z vás nemůže aplikovat stejný princip.

A tím jsme u zdroje problému. Kdy je pro vás jiná osoba člověkem jako jste i vy, a kdy se pro vás život některé bytosti stane pouhou matematickou otázkou. Nemálo-krát a nemálo-kde jistě v Německu za Druhé světové války zaznívalo "čím méně židů, tím lépe". Vědecky vzato je snadno zjistitelné, kdy člověk jiného člověka vnímá jako lidskou bytost nebo jako hmyz podle toho, které části mozku aktivuje při jeho posuzování. V okamžiku, kdy se nezapojí část mozku, která má na starosti společenské chování, empatii a sounáležitost s lidmi, při pohledu na útrapy jistého člověka, tak se jedná o dehumanizaci a pozorovatel by sám neměl problém danou osobu mučit nebo zabít. Tento jev je bohužel více než běžný ve válečné zóně.

Dnes se u nás řeší tolik otázek, které se týkají lidských práv a svobod s tak zbytečnou vervou a složitou argumentací, ačkoli ty humánní, rozumné a morální odpovědi jsou velice jednoduché. Mohou homosexuálové vychovávat děti? Máme na našem území potlačovat Islám? Máme Romům brát sociální dávky? Měl by stát opravdu rozhodovat z vůle lidu, nebo by měl rozhodovat morálně a rozumově? Takové otázky řešeny tímto způsobem "nestranného vyjadřování médií" vedou společnost k negativním náladám k diskutovaným skupinám a teprve potom vznikají odpovědi, jež jsou tak amorální, a dochází k plošné dehumanizaci.

Kali Linux prvně v rukou!

Tak ho mám! A je to s ním docela nelehké, co se zacházení týče, ale s pomocí všemožných přispěvovatelů, videoblogerů a znalců v oboru publikujících své návody na webu jsem i něčeho dosáhl. Kali Linux je Unixová distribuce navržená zkrátka pro hackery. Má plno předinstalovaných nástrojů všemožného využití. To, čím jsem se zatím prokousal je jen špička ledovce a přesto to vydalo na hodinové video - neopomenul jsem ho sem přidat, přirozeně.

Rád bych dovysvětlil pár věcí, které jsem zachitil na video. Mám totiž pocit, že snad i díky nekonečnému opakování při natáčení jsem se při některých věcech nevyjádřil úplně jasně. Tak v první řadě jsem opravdu točil několikrát, ale čísla která jsem uvedl ve videu holt - sorry - nepopisujou realitu. Taky bych měl upozornit na krátký výskyt sexuální tématiky. Aplikaci virtualbox jsem musel bohužel poměrně složitě shánět, protože verze ze standardních zdrojů obsahovala nějakou nekompatibilitu, která bránila její použitelnosti.

Metasploit Framework pracuje s exploity a payloady. Exploity mají za úkol využít zranitelnosti aplikace, zatímco payloady představují způsob jejich využití (např převzetí kontroly nad některými funkcemi). Například jsem se pomocí exploitu snažil nakazit pdf soubor v tomto videu použitého payloadu. V takovém případě by se ta moje aplikace evil.exe spustila při otevření pdfka. To se mi ale nepodařilo, pro mne zatím z neznámého důvodu. Celkově je Metasploit výborně navržen tak, aby vzájemně exploity a payloady byly kompatibilní.

No a nakonec ophcrack abych to upřesnil, hesla se ukládají v hashi, v případech, kdy není třeba je textově vytahovat zpátky. Hash je zkrátka nevratná šifra, ale pokaždý, když zahashujem stejný slovo, vyjde stejný hash. Pomocí tohoto principu spojeného s frekvenční analýzou pak ophcrack zkouší hashovat různá hesla a porovnává je s hashem hledaného hesla. V okamžiku kdy se revnají hashe, se rovnají i hesla. Hesla zakódovaná LM hashem jsou rozdělená na dvě části, proto jsou i ve videu rozdělena. Krom toho jsou také automaticky převedena na velká písmena, takže nezáleží na velikosti písmen. Ovšem protože XPčka jsou poslední OS, který používá LM hashování a používá zároveň NT hash, a pravděpodobně porovnává obojí, tak se při popletených velikostech písmen autentizace nezdaří...

PS.: i HATE shells...

Můj první hack

Tak tedy přiznávám. Čas od času si jen tak pro radost zkusím, jak snadné nebo složité to vlastně je, vlámat se někomu do počítače. A když už člověk něco málo naprogramuje v nějakém množství jazyků a přečte si něco o způsobech, jak se to vlastně dělá... No tak prostě neodoláte :) A nakonec se ukáže, že je to hračka. Většina lidí totiž klikne na každou blbinu jak banda ovcí. Přemejšlím co bylo úplně první... Ale asi první, na co si teď vzpomínám, byl fake facebook. Prostě jsem - doufám že jste už slyšeli o html kódu - tak jsem tenhle kód zkopíroval z přihlašovací stránky facebooku a jen nepatrně jej upravil. Tím se stalo, že po pokusu o přihlášení se přihlašovací údaje zapsali do jednoho souboru a tohle všechno pomocí pár krátkých řádků v html kódu a v php. Nakonec právě proto teď nemůžu na svůj web odkazovat z facebooku, protože mě v pár dnech začli blokovat. A díky tomu, že někdo někde komentoval náš web a použil slovo phishing, teď víme, jak se to vlastně jmenovalo.

Vlastně ten komentář vzniknul na fóru nějakého serveru divokých kmenů, protože jsme se stejným způsobem snažili ukrást pár účtů tady. A teď si vzpomínám - zdaleka to nebyla první zkušenost s hackingem. První byl tzv. Brute Force útok na emailové účty. Brute Force útok znamená, že program, který tento útok vykonává, testuje třebas tisíc hesel za vteřinu (kolik mu dovolí rychlost připojení), dokud se autentizace nepodaří a pak si zapamatuje úspěšné heslo. K tomu účelu bylo vytvořeno také obrovské množství tzv. wordlistů, což jsou seznamy slov, která jsou často jako hesla používaná. Takže pokud máte heslo typu heslo001, 12345, nebo jednoduchá slova jako čtyřlístek, tak se bojte.

Ne, nebojte... Od té doby pokročili, pitomci. Na seznamu je například omezen počet autentizací, poté jste na nějaký čas blokováni. Ale centrum.cz nebo volny.cz zůstávali dlouho pozadu. Mimo jiné jsou teď od uživatele požadována hesla s nějakým velkým písmenem a číslem a podobný kraviny. Pak už nelze nic jiného, než testoval hesla jako kombinace písmen a to je vám tolik možností, že to může trvat roky, se někam prolámat.

No a v neposlední řadě jsme si hráli s keyloggerem. Takže pro vysvětlení je keylogger nástroj, který zaznamenává stisknutá tlačítka. Obvykle se myslí tlačítka klávesnice. Já si koupil jeden hardwarový, po domácku dělaný. Používal se jednoduše tak, že se zapojil mezi klávesnici a počítač. Takto jsem jej zapojil někde ve škole a nechal ho tam. Po pár dnech jsem si jej opět vyzvedl. Potom měla ta potvora zákeřná tlačítko, kterým vyvolala v podstatě opětovné stisknutí posledních zapamatovaných příkazů. Mohlo jich být tak jedno sto tisíc. A aby se ta data zaznamenala všechna, byl k tomu malý prográmek, který na ně musel čekat. Škoda, že jsem zrovna tohoto žraločka ztratil. Jak o něm teď vyprávím, už mi chybí.

Jak se v tom poslední dobou šťourám, našel jsem spoustu zajímavých věcí. Na vysvětlování bych potřeboval ještě spoustu řádků, ale vzpomínáte si určitě, když jsem mluvil o ophcracku, který láme hesla do windowsů v článku o XPčkách. Hesla woken jsou uložená v jednom souboru, zakódovaná v hashi. To je to heslo pozměněné pomocí některého šifrovacího algoritmu tak, aby nebylo možné jej dešifrovat. Zkrátka nevratně. Tenhle ophcrack používá brute force útok - tedy zkouší hesla zašifrovat stejným algoritmem a poté je porovnává s hashem hledaného hesla. Současně ale kombinuje tzv. frekvenční analýzu - odhaduje, podle znaků v hashi jaká slova či písmena jsou v hesle. Našel jsem taky speciální linuxovou distribuci, která je určena právě pro lámání se do počítačů lomeno bezpečnostní testování. Jmenuje se Kali Linux, a rozhodně stojí za pozornost.

Srandovní - prý distribuce pro penetrační testy... :)

XPčka

XPčkám se stmívá...

Ono to funguje tak... Hackeři, kteří si někdy říkají Secure Testři (obrazně řečeno), čas od času příjdou na nějakou nedokonalost některého algoritmu a způsobu, jak ji využít. Obvykle to pak zveřejní na svých blozích, nebo to povědí rovnou microsoftu, kdo ví. Potom v microsoftu vytvoří záplatu, která bezpečnostní problém odhalí.

Teď se ale programování záplat ukončilo, takže až nějaký hacker příjde s novým problémem, stane se postupně mezi pirátskou komunitou známým a nějakým způsobem (většinou omezeným) se dostane o něco blíž, k prolomení se do vašeho systému. Pak už je jenom na vás, zda se necháte oblafnout nějakým trikem, který tento jeden nedostatek umožňuje. Postupem času se začne objevovat víc problémů a uživatelé, i ti zkušení, se ocitnou pod palbou sméček, které mu lítají rovnou pod nosem na monitoru. Takže XPčka se sice nestanou nebezpečnými hned, ale riziko stoupá každým měsícem.

Mám-li poradit uživatelům počítačů, kteří si nechtějí pořizovat nový operační systém za brutální částky peněz, třeba i proto, že vaše sestava neposkytuje dostatečný výkon pro visty, sedmičky nebo osmičky, nebo nechcete kupovat licenci, jejíž levnější verze se váže na základní desku a s jejím selháním i končí, přejděte na unixovou distribuci (ubuntu, fedora, linux, MAC, apod.).

Tuhle jsem se musel prolamovat heslem v BIOSU. Někteří z vás asi vědí, že se stačí podívat dovnitř PC a zkratovat určité dva piny - a dojde k resetu továrního nastavení. Takže to byl celkem fofr. Potom jsem se musel prolamovat heslem pro přihlášení do WinXP, a kdyby mi tady fungovala moje stolní sestava, měl bych to za deset minut. Program nazvaný Ophcrack dovede prolomit heslo do XPček během neuvěřitelných deseti sekund. Já měl trochu problémy se za a) dostat k souborům, v nichž jsou hesla uložena právě díky zkurvené desce, za b) problém s bootováním toho počítače se kterým jsem pracoval, a za c) jeden menší problémek při instalaci Ophcracku do distribuce Ubuntu. No a pak to trvalo asi tři vteřiny.

Na webových stránkách vyhodnysoftware.cz jsem se dočetl, proč si tento prodejce myslí, že XPčka není nebezpečné používat, a prodává je za 1190 až 1290 Kč. To je podle mě prvotřídní zlodějna, už jen proto, že sedmičky prodává za nepříliš rozdílných 1890 Kč. Také samozřejmě doporučuje koupit raději sedmičky (stojej víc peněz), ale nadruhou stranu, odrazuje od koupě osmiček (které by zas neprodali, protože jsou drahé) monologem o jejich problémech v začátcích. Chcete-li si ty hovadiny přečíst, jsou ZDE. Upozorňuji, že všechny informace mají pochopitelně podpořit jejich marketing, ne podat reálný obrázek.

Teserakt II

Pokud jde o obrázek v našem předchozím článku, nesmíte to brát tak, jak to vypadá. Krychle, která se v určitém okamžiku nachází uvnitř větší krychle ve skutečnosti není uvnitř, je celá za ní. Zkuste se raději dívat na spojnice úseček a představit si, že jsou všechny navzájem kolmé. Nebo se podívejte na úsečku, a snažte se si její nesrozumitelné zkracování představit jako posun dozadu - od sebe. Nebo si vyberte něktorou z okrajových krychlí, sledujte její rotaci a periférmě pozorujte jak se chová její okolí. Tak se možná nejlépe přiblížíte čtyřrozměrné představě. V předchozím díle jsem se mimojiné snažil vysvětlit jak se dochází k podobě a vlastnostem teseraktu, dnes jsem se raději místo vysvětlování rozhodl poskytnout vizuální zkušenost:

Pro pozorovatelé, zvyklé na trojrozměrný prostor vznikají ve čtyřrozměrném některé nečekané události... Například představíme-li si dvě plochy - pokud jsou rovnoběžné a neshodné, nemají žádný společný bod. Pokud jsou různoběžné, mají společnou přímku. Ve shodnosti pak mají společnou plochu. Ve čtyřrozměrném prostoru narozdíl od trojrozměrného je také možné, aby měli dvě plochy společný právě jeden bod. Asi se to nijak netýká našeho teseraktu, jen předkládám další důsledek vymykající se lidskému chápání.