Doba dvojková

Jakmile přijdu domu z práce, z nějaké akce nebo jen tak odkudkoli po celém dni stráveném pryč shodím batoh, vytáhnu šest zařízeni a všech šest nějak připojím na nabíječku. Problematické je, že nemám tak docela dost zásuvek ani trafíček s USBéčkem, tak nabíjím tablet na zásuvce, starý mobil na jeho unikátní nabíječce jak bylo za našich mladých malicherných let ve zvyku je vyrábět, laptop na jeho nabíječce a skrz jeho USB porty sub-nabíjím empéčtverku a elektronickou cigaretu. K tomu jsem o vánocích dostal cleverfoun, a poslední dobou používám kameru. To by jeden neřekl kolik času a úsilí zabere příchod domu. Bohužel jsem se uráčil živit jako řemeslník na živnosti, a tak se mi stalo tradiční večeří pivo a instantí omáčky s těstovinami, a tradičním příchodem domů pozdní. Doma pak trávím čas "online", abych načerpal data a zábavu. No a tu a tam se taky stane, že mám chuť napsat něco na blog, jenže myšlenka je složitá a čas potřebný k jejímu kvalitnímu zpracování v podstatě již vypršel. Také motivace do druhého dne značně klesne. Tenhle článek měl být původně jedním z těchto případů, mám tu deset rozepsaných článků a v zájmu kvality se jim nevěnuji, dokud k nim nejsem motivován.

Říká se, že jsme závislí. A asi ano. Některé studie potvrzují, že používání těchto supermoderních technologií - protože to ony jsou, vyvolávají zvýšení hladin stejných hormonů, jaké se vyplavují při užívání drog. Dokázali, že tělo vylučuje endorfin pokaždé, kdy se nám ozve nějaká rekce z facebooku, twitteru, blogu, nějaká zpráva, prostě cokoli. Jenže kamarádíčkové, z hlediska ryze lékařského, podobné účinky má na tělo i třeba cukr. Nebo dívčí úsměv. Asi už do toho nepočítají, že každý, jak alespoň já sám za sebe mohu potvrdit, když zjistí kdo mu psal, tak teprve zaznamená reálnou emoční reakci. "Jo to zas ty nejspíš chceš půjčit prachy...". Sám za sebe jsem toho názoru, že člověk nějakou tu účinnou látku do svého těla v zájmu duševního zdraví občas dostat musí. Dělají to i jiní savci, když najdou kvašené ovoce. I tak to ale způsobuje, že si leckdy ustavičně kontrolujeme telefony, jestli nám někdo nereagoval, či jen tak nenapsal. Skutečně, jdete-li po ulici a všímáte si těch obličejů skloněných do světélkujícího displeje, máte pocit, že něco není ok. Tedy zejména sjíždějí-li lidé telefony či gamesy ve společnosti kamarádů, je to reálně hloupé a neslušné. Jaktiživ jsem já, ve snaze tady vytvořit kvalitní obsah své mysli nezaregistroval byť jen jediný takzvaný LAJK, ačkoli každý článek, který zde publikuji, sdílím také na facebooku. To samozřejmě může být způsobeno i tím, že se vlastně moje myšlenky nikomu nelíbí, za což nyní všem svým stem přátelům na FB děkuji. Jenže když to vemu do důsledku, lidé dřív také sedávali s pivem u televize a s novinami v tramvaji. Co do osobní komunikace mezi lidmi, se toho pramálo změnilo. Naopak skrze tyto technologie komunikujeme mezi sebou alespoň o to víc, kolik poskytuje tento nový rozměr.

Ale zpátky k tématu. Technologie, jaké dnes máme, jsou něco nevídaného. Poskytují přímo geniální konektivitu lidí, výrobců, zpravodajců, politiků, názorů, jenže s lidmi spojují také dezinformace, špatné produkty, s realitou se míjící názory a korupčníky. Vznikají bubliny, které se ustavičně utvrzují v něčem, čemu nelze věřit, co kupují věci, aniž je potřebují, podporují zloděje v parlamentu, atd. Tak třeba k bublinám - problém je v tom, že vytvoří-li si člověk názor na základě dezinformace, je potom těžké jej vyvracet. Daný člověk totiž kategoricky odmítá jeho popírání, protože potřebuje, aby byly jeho názory konzistentní, o což se dané dezinformační stránky zasazují rovněž velmi odhodlaně. A tak si z přátel odebírá ty, kteří s ním nesouhlasí, ukončuje sledování kanálů, které jsou s ním nekonzistentní a vzniká bublina. Kdyby alespoň člověk nadále cítil tlak na své názory, ale tento typ sociálních sítí umožňuje člověku se před kritikou ukrýt. Nikterak tomu nepomáhají ani emotivní či urážlivé reakce, to pak k bublinám naopak napomáhá. Jde o to, aby člověk vždy byl v nějaké míře nucen ke konfrontaci se svými názory, a jde i o to aby se ta konfrontace vedla ve smířlivém duchu.

Nebezpečí reálné tendence naslouchat lidem kteří jsou nám sympatičtí spočívá oproti naslouchání smyslu jejich tvrzení v tom, že čím sympatičtější daná osoba jest, tím větší krávoviny si od ní necháte nakecat. Naproti tomu ale nebezpečí v naslouchání názorům, které současně s vašimi harmonizují a dávají jim sympatický obličej, který je vyslovuje, spočívá v tom, že vaše schopnost odhalit kravinu je v podstatě nulová.

O jedné podobné bublince jsem dnes četl. Jedná se o skupinu fanoušků facebookové stránky, jíž vedou tři osobnosti známé pro svůj až fanaticky kladný vztah k Putinovskému Rusku. To ale není předmětem jejich snah, alespoň ne explicitně. Na svých stránkách předkládají články o špatnostech Evropské unie, NATO, Ameriky, uprchlících a islámu, čímž dávají dohromady lidi, kteří se tímto názorem rádi ověnčili. Další věc je ta, že doporučuje svým fanouškům shánět zbraně jako obušky, nože, pokud možno se přihlásit o zbrojní průkaz, dále probírá způsoby boje s jednotlivými zbraněmi, propaguje maskáče, a činí lidi odhodlanější bojovat proti NATO, EU, apod. Takovýto virtuální trénink je dále podpořen srazy a reálnými tréninky. Nevím jak vy, ale já vidím potenciál značného nebezpečí. Podobným způsobem začal převrat na Ukrajině.

Takže tolik k nevýhodám... Na základě sdružování lidí určitého názorového směru jsme se současnými technologiemi daleko lépe schopni dát dohromady daleko větší počty příznivců, než prostým tajným náborem. Činí to ale tyto organizace také daleko lépe monitorovatelnými. Na jejich místě bych svou komunitu lákal na veřejných webech, podobně jako to dělají, také bych ale pokračoval tím, že bych si vybíral jedince do "tvrdého jádra". Jenže jelikož už známe vstupní bránu, můžeme sledovat i jádro.

Tyto technologie poskytují konkurenční boj na zcela novém poli. Proto se náhle zdá, že internet je bojechtivý středověk, ale ani tak nemůžu být jeho odpůrce. Je to totiž až příliš dobrý nástroj i pro dobré věci. Vyžaduje si to tahle doba - To další přebíjí to předtím, a je úplně jedno jakým právem.