Ta dnešní mládež

Internet a počítačový výkon dnes zvládá úkoly dříve nepředstavitelné náročnosti. Počítá vývoj vesmíru od počátku Velkého třesku, bizarní kvantové úlohy, číslo Pí na miliardu miliard desetinných míst, počítá nejvyšší zatím neznámá prvočísla, a tak tento nový výkon necháváme v klidu činit i přesto, že tyto úlohy nemají konce. Mimo jiné propojuje lidi, informace a názory celého světa v reálném čase bez nejmenší námahy a jen s minimální finanční náročností za existenci spojení. Právě tyto technologie v poslední době ukázali jakých kvalit bychom si měli nyní o to více vážit.

Když jsem byl zhruba desetileté dítě, pamatuji si na internet realizovaný pomocí telefonického spojení, který byl ukrutně pomalý a placený od jednotky času za více peněz, než běžný, i tak poměrně drahý hovor. Postupně internet zrychloval a zlevňoval. Začali se používat nové technologie spojení a fyzicky se prohlubovala šířka pásma dat, kterou byly sítě schopny přenášet. V době kdy já pamatuji první internet bylo notebooků jen hrstka v republice, wi-fi prakticky neexistovala, a náhle bluetooth převálcovalo IR vysílání, Internet náhle poskytovaly i mobilní telefony, ty se stávaly chytřejšími, dále přicházeli chytré technologie jako tablety, hodinky a jiné. Přicházeli v době, kdy jsem vyrůstal. Nadpisem článku jsem chtěl říct, že je tu jedna úzká věková skupina, která v době, kdy internet vyrůstal z malého chlapečka v dnešního chlapíka, vyrostla s ním a dobře si s ním rozumí ve svých kladných i záporných vlastnostech.

Problém číslo jedna

Problém generace před těmito lidmi a po nich je třeba problém zvaný "blackbox". Ten by se dal popsat tak, že máme krabici, do které šoupneme kvas, mouku a kmín, a po nějaké době a strávené energii blackbox vyplivne chleba, přičemž my vůbec netušíme jak to. Pro tento článek je druhý nejlepší příklad blackboxu třeba  Google. Zadáme slova a dostaneme články. Kdo netuší jakým způsobem google z klíčových slov pátrá po správných odpovědích si nemůže být jist výsledkem vyhledávání. Alespoň to je třeba mít na paměti a zapojit další úvahy o zdrojích. Problémů s googlováním je hned vícero, ale to by bylo pro účel tohoto článku příliš. Nejlepší příklad blackboxu je ale každopádně Facebook. Do vyhledavačů zadáváme pouze klíčová slova a dostaneme výsledek, ikdyž v případě googlu je to mnohem složitější. V případě facebooku je průšvih následující: jeho účel pro uživatelé spočívá v tom, vložit sebe sama do svého facebookového profilu. Sdílíme články, píšeme příspěvky, komentujeme příspěvky ostatních, klikáme na sponzorované příspěvky a reklamy, ba dokonce i tím, že navštěvujeme stránky mimo facebook stále naň přihlášení, což ostatní stránky zaznamenají díky cookies, neustále facebooku prozrazujeme to, nač klikneme. A to je podstata facebooku. Na co klikneme i to, nač kliknou naši přátelé či nač kliknou členové skupin jíž jsme rovněž členy, včetně národní příslušnosti. Facebook ví kdo z nás je rasista, kdo je pravdoláskař, kdo euroskeptik, řemeslník, včelař, sportovec, lovec pokemonů, hráč PC her, konspirační teoretik, alternativní medik, fotbalový fanoušek... To všechno vyhodnotí z každé věty, kterou jsme napsali nebo jí věnovali pozornost. A jeho úkolem je před nás postavit to, o čem je přesvědčen, že nás to bude zajímat a nikoli konfrontovat. Jinými slovy vše, co na facebooku napíšeme jsou nějaká vstupní data a vše co se nám v budoucnu objeví jako doporučované k prohlédnutí je výsledek operací umělé inteligence. Necháváme se jí řídit už dnes. Důsledkem jsou sociální a informační bubliny. Facebook totiž nevyhodnocuje co je a co není pravda.

Pravda má svou cenu

Ano, pravda vyžaduje investici, protože někdo musí jít a zjistit jak asi vypadá, což stojí čas, dopravu, získání dokumentace, výslech svědků, důkazy, atd. Vymýšlet si a lhát naproti tomu nevyžaduje žádné investice přičemž čtenář logicky hledá pravdu co nejlaciněji a paradoxně se tím dostává do lživé pasti. Navíc pravda bude pravděpodobně častěji nudná naproti lži, kterou můžeme zajímavou udělat vždy, zejména v případě kdy na základě statistických dat víme, co je zajímavé. Co víc, lhář může svou lež vždy bránit tím, že bude tvrdit, že lžou ostatní. Ve zkratce řečeno, lež bude na trhu evidentně úspěšnější než pravda. Jak se tomu ubránit? V první řadě je třeba mít na paměti podnadpis tohoto odstavce. Dále je třeba si uvědomit, že na trhu pravdy je konkurence. Velké zpravodajské weby mají své renomé a navzájem by se rádi chytli na švestkách. Vedle nich jsou tu malé desinformační weby, které byly chyceny dávno. Jenže ty vesele pokračují dál ve lhaní a k tomu rostou. Pak je tedy třeba ověřovat, což nám velcí hráči usnadňují tím, že uvádí zdroje. Lháři to ovšem začínají napodobovat a odkazují na kolegy lháře. Je to snad jen otázka času než se všichni navzájem začnou jen obviňovat ze lži? Možná ano. Ale dokud to jde, lze se bránit alespoň tím, že budeme proti evidentním skandalizujícím lžím bojovat. Sic je to možná jen otázkou času, chceme-li mít zdroj pravdy, je třeba se držet těch ověřených velkých hráčů, kteří nejsou zpochybňováni jinými velkými hráči. Malí hráči si razí vlastní cestu a není třeba jim věnovat nyní pozornost. Čím více bude lhářům věnováno pozornosti, tím rychleji si nebudeme moci, alespoň ti znás, kteří si pravdy cení více, než lži, být jisti v ničem.

Pro generaci zkušenějších

Dnes mám narozeniny, což mimo plytká blahopřání (a tím nechci urazit nikoho kdo mému štěstí a zdraví věnuje pozornost, jsem jim vděčen) pro mě znamená připomínku toho, co je mým důsledkem. Děvet měsíců a osmadvacet let je tomu, co byl listopad roku 1989. Zřejmě jsem dítětem nálady sametové revoluce a někdo by si mohl říci, že má vděčnost k této události mě táhne za opozicí vůči dobám předchozím. Možná to tak je. Tím ale není nijak vyvráceno, že bych byl smířen s čímkoli, co se může stát v budoucnu. Já, jako osoba, kterážto bude i se svým případným potomstvem nucena žít v této zemi a na této planetě déle, než ti o dekády let zkušenější, bych si rád sám svobodně zvolil ty, kdo bude následujícím rokům diktovat skutečnost, ty kdo určují právo a ty, kteří mě budou reprezentovat jako občana země. Uvažujete-li o tvrzení, že navzdory našim názorům stojíte o naší ochranu, pak si uvědomte, že to vy jste nás vychovali a pakliže jste selhali, nelze to už nám, téměř třicátníkům v hlavách změnit, sami jste málokdy dali na cizí radu. Nutno říci, že za svou politickou orientaci vydávám anarchismus. Ten platí v okamžiku, kdy nejsem s něčím spokojen a chci-li bojovat proti amorálnosti. Anarchií ve své morálce se i se svými vrstevníky ubráním nástrahám demokracie a státu, a za naší morální anarchii vám, zkušenější generaci, děkujeme. Toť vše, srdečně děkuji všem, kteří četli až sem, a děkuji za přání všeho dobrého k mým narozeninám.