Ta dnešní mládež

Internet a počítačový výkon dnes zvládá úkoly dříve nepředstavitelné náročnosti. Počítá vývoj vesmíru od počátku Velkého třesku, bizarní kvantové úlohy, číslo Pí na miliardu miliard desetinných míst, počítá nejvyšší zatím neznámá prvočísla, a tak tento nový výkon necháváme v klidu činit i přesto, že tyto úlohy nemají konce. Mimo jiné propojuje lidi, informace a názory celého světa v reálném čase bez nejmenší námahy a jen s minimální finanční náročností za existenci spojení. Právě tyto technologie v poslední době ukázali jakých kvalit bychom si měli nyní o to více vážit.

Když jsem byl zhruba desetileté dítě, pamatuji si na internet realizovaný pomocí telefonického spojení, který byl ukrutně pomalý a placený od jednotky času za více peněz, než běžný, i tak poměrně drahý hovor. Postupně internet zrychloval a zlevňoval. Začali se používat nové technologie spojení a fyzicky se prohlubovala šířka pásma dat, kterou byly sítě schopny přenášet. V době kdy já pamatuji první internet bylo notebooků jen hrstka v republice, wi-fi prakticky neexistovala, a náhle bluetooth převálcovalo IR vysílání, Internet náhle poskytovaly i mobilní telefony, ty se stávaly chytřejšími, dále přicházeli chytré technologie jako tablety, hodinky a jiné. Přicházeli v době, kdy jsem vyrůstal. Nadpisem článku jsem chtěl říct, že je tu jedna úzká věková skupina, která v době, kdy internet vyrůstal z malého chlapečka v dnešního chlapíka, vyrostla s ním a dobře si s ním rozumí ve svých kladných i záporných vlastnostech.

Problém číslo jedna

Problém generace před těmito lidmi a po nich je třeba problém zvaný "blackbox". Ten by se dal popsat tak, že máme krabici, do které šoupneme kvas, mouku a kmín, a po nějaké době a strávené energii blackbox vyplivne chleba, přičemž my vůbec netušíme jak to. Pro tento článek je druhý nejlepší příklad blackboxu třeba  Google. Zadáme slova a dostaneme články. Kdo netuší jakým způsobem google z klíčových slov pátrá po správných odpovědích si nemůže být jist výsledkem vyhledávání. Alespoň to je třeba mít na paměti a zapojit další úvahy o zdrojích. Problémů s googlováním je hned vícero, ale to by bylo pro účel tohoto článku příliš. Nejlepší příklad blackboxu je ale každopádně Facebook. Do vyhledavačů zadáváme pouze klíčová slova a dostaneme výsledek, ikdyž v případě googlu je to mnohem složitější. V případě facebooku je průšvih následující: jeho účel pro uživatelé spočívá v tom, vložit sebe sama do svého facebookového profilu. Sdílíme články, píšeme příspěvky, komentujeme příspěvky ostatních, klikáme na sponzorované příspěvky a reklamy, ba dokonce i tím, že navštěvujeme stránky mimo facebook stále naň přihlášení, což ostatní stránky zaznamenají díky cookies, neustále facebooku prozrazujeme to, nač klikneme. A to je podstata facebooku. Na co klikneme i to, nač kliknou naši přátelé či nač kliknou členové skupin jíž jsme rovněž členy, včetně národní příslušnosti. Facebook ví kdo z nás je rasista, kdo je pravdoláskař, kdo euroskeptik, řemeslník, včelař, sportovec, lovec pokemonů, hráč PC her, konspirační teoretik, alternativní medik, fotbalový fanoušek... To všechno vyhodnotí z každé věty, kterou jsme napsali nebo jí věnovali pozornost. A jeho úkolem je před nás postavit to, o čem je přesvědčen, že nás to bude zajímat a nikoli konfrontovat. Jinými slovy vše, co na facebooku napíšeme jsou nějaká vstupní data a vše co se nám v budoucnu objeví jako doporučované k prohlédnutí je výsledek operací umělé inteligence. Necháváme se jí řídit už dnes. Důsledkem jsou sociální a informační bubliny. Facebook totiž nevyhodnocuje co je a co není pravda.

Pravda má svou cenu

Ano, pravda vyžaduje investici, protože někdo musí jít a zjistit jak asi vypadá, což stojí čas, dopravu, získání dokumentace, výslech svědků, důkazy, atd. Vymýšlet si a lhát naproti tomu nevyžaduje žádné investice přičemž čtenář logicky hledá pravdu co nejlaciněji a paradoxně se tím dostává do lživé pasti. Navíc pravda bude pravděpodobně častěji nudná naproti lži, kterou můžeme zajímavou udělat vždy, zejména v případě kdy na základě statistických dat víme, co je zajímavé. Co víc, lhář může svou lež vždy bránit tím, že bude tvrdit, že lžou ostatní. Ve zkratce řečeno, lež bude na trhu evidentně úspěšnější než pravda. Jak se tomu ubránit? V první řadě je třeba mít na paměti podnadpis tohoto odstavce. Dále je třeba si uvědomit, že na trhu pravdy je konkurence. Velké zpravodajské weby mají své renomé a navzájem by se rádi chytli na švestkách. Vedle nich jsou tu malé desinformační weby, které byly chyceny dávno. Jenže ty vesele pokračují dál ve lhaní a k tomu rostou. Pak je tedy třeba ověřovat, což nám velcí hráči usnadňují tím, že uvádí zdroje. Lháři to ovšem začínají napodobovat a odkazují na kolegy lháře. Je to snad jen otázka času než se všichni navzájem začnou jen obviňovat ze lži? Možná ano. Ale dokud to jde, lze se bránit alespoň tím, že budeme proti evidentním skandalizujícím lžím bojovat. Sic je to možná jen otázkou času, chceme-li mít zdroj pravdy, je třeba se držet těch ověřených velkých hráčů, kteří nejsou zpochybňováni jinými velkými hráči. Malí hráči si razí vlastní cestu a není třeba jim věnovat nyní pozornost. Čím více bude lhářům věnováno pozornosti, tím rychleji si nebudeme moci, alespoň ti znás, kteří si pravdy cení více, než lži, být jisti v ničem.

Pro generaci zkušenějších

Dnes mám narozeniny, což mimo plytká blahopřání (a tím nechci urazit nikoho kdo mému štěstí a zdraví věnuje pozornost, jsem jim vděčen) pro mě znamená připomínku toho, co je mým důsledkem. Děvet měsíců a osmadvacet let je tomu, co byl listopad roku 1989. Zřejmě jsem dítětem nálady sametové revoluce a někdo by si mohl říci, že má vděčnost k této události mě táhne za opozicí vůči dobám předchozím. Možná to tak je. Tím ale není nijak vyvráceno, že bych byl smířen s čímkoli, co se může stát v budoucnu. Já, jako osoba, kterážto bude i se svým případným potomstvem nucena žít v této zemi a na této planetě déle, než ti o dekády let zkušenější, bych si rád sám svobodně zvolil ty, kdo bude následujícím rokům diktovat skutečnost, ty kdo určují právo a ty, kteří mě budou reprezentovat jako občana země. Uvažujete-li o tvrzení, že navzdory našim názorům stojíte o naší ochranu, pak si uvědomte, že to vy jste nás vychovali a pakliže jste selhali, nelze to už nám, téměř třicátníkům v hlavách změnit, sami jste málokdy dali na cizí radu. Nutno říci, že za svou politickou orientaci vydávám anarchismus. Ten platí v okamžiku, kdy nejsem s něčím spokojen a chci-li bojovat proti amorálnosti. Anarchií ve své morálce se i se svými vrstevníky ubráním nástrahám demokracie a státu, a za naší morální anarchii vám, zkušenější generaci, děkujeme. Toť vše, srdečně děkuji všem, kteří četli až sem, a děkuji za přání všeho dobrého k mým narozeninám.

Královský gambit na mediální prostor

Dnes bych rád co možná nejstručněji naznačil jak vnímám to, co se dle mého názoru chystá kolem mediálního prostoru a ukázal, jak příhodně se k tomu staví správné figurky na správná místa, přičemž král, ačkoli nejslabší figurka, zaujal pozici tak výhružnou, že možná právě v této části učinili tyto síly nějakou chybu. Aby náhodou nebylo příliš jasno, a navzdory tomu jaký nadpisek jsem zvolil, zdráhám se i jen uvažovat, že za těmito silami je nějaká konspirace, spíše se domnívám, že jsou důsledkem jakéhosi produktu současnosti, pro co se ujal přiléhavý název "doba postfaktická". Jednoduše by se dalo říci, že je to bagatelizace pravdy, zdrojů, fakt, mainstreamu a názorů, označujeme je jako vytvořené a šířené malou skupinou obyvatel účelově. Je to tvrzení "já mám svůj názor, ty máš svůj názor, shodneme se že se neshodneme" bez ohledu na to, že i názory mají určitou kvalitu. Je to útěk za informacemi z jiných zdrojů, které lépe odpovídají touze čtenářů a odběratelů po alespoň nějakém snadno představitelném vysvětlení. Relativizace reality navzdory tomu, že některá vysvětlení si nelze představovat tak, jak jsou nám předkládána, protože skutečnost je složitá. Je to i takzvaná hybridní válka, o které budu stručně psáti níže, ale teď k těm našim figurkám, protože ač nejspíš neexistuje hráč, který je takto sestavil, každopádně je otázka času kdo tu hru vezme do rukou a zkusí ji dohrát...
 
Nedávno zvolený člen Rady České tiskové kanceláře Petr Žantovský je osoba, která do této funkce přeskočila rovnou z předsednictva jakési asociace pro svobodu médií, nevím přesně, lze zjistit v rozhovoru Žantovského pro DVTV, nicméně jsou dílem členů předsednictva této asociace weby skutečně pochybné kvality, které netvoří ve společnosti nic než informační chaos. Tento člověk má za sebou značnou kariéru v jakémsi zákulisí mediálního prostoru jako předseda, člen představenstev a rad v různých výborech a mimo jiné je to i člověk vyznamenaný medailí prezidentem republiky, čili žádný noob. Ale v tom již zmíněném pořadu DVTV, v rozhovoru s Jiřím Veselovským uvedl, že i zdroje jako jsou ty pochybné z dílen členů své minulé asociace, (kterou opustil po zvolení do rady ČTK pro možný konflikt zájmů), i zdroje jako Sputnik, jsou relevantní. Z mého hlediska jediné, čím by se mohla ČTK ohledně těchto zdrojů zabývat je tím, že bude informovat o existenci prolhaných webů, ale jaký by to mělo smysl. Nevěřící Tomáš nikdy věřit veřejnoprávnímu médiu nebude. Že by se uváděla reprezentace událostí těchto webů jako možnost je další blbost, protože to opět prospívá negativním efektům postfakticity. Takže ne. Že by se na podobném webu objevila pravdivá informace je jednak brutálně nepravděpodobné a druhak by se jistě objevila i u světových agentur ráže Reuters. Ale figurka už je na poli, tak co s tím.

Předseda sněmovního podvýboru pro svobodu slova a médií Leo Luzar z KSČM začal rozhovor těmito slovy: "Svoboda slova je i o šíření lží, ale ty lži musí být v té míře přijatelné, ten kdo je šíří ví proč to dělá, ale nesmí se to dotýkat osobnostních práv jiných lidí. Existuje výraz milosrdná lež, existuje šíření lží aniž by si člověk uvědomil že šíří lež..." Ne, krom této části, kde hájí a relativizuje šíření lži, ten člověk místy mluví celkem rozumně, ale má to háček. Je pravda, že lež jako taková není nezákonná. A je pravda, že lidé se pletou a věří bez prověření, takže nevědomně šíří lež. Bavme se tedy o těch kteří šíří nemilosrdnou vědomou lež. Existují jen omezené možnosti proč: někoho poškodit, někoho obohatit nebo se vyhnout spravedlnosti. O poškození mluví zákon o pomluvě, o bezdůvodném obohacení mluví občanský zákoník a o křivé výpovědi trestní zákoník vedle pomluvy mluví rovněž. Lež není až tak legální, jak by se mohlo zdát. Jelikož se ale těžko prokazuje motivace ke lži, pro média máme zákon o ověřování zdrojů. Média, a to nejen ta veřejnoprávní musí své zpravodajství ověřovat z několika zdrojů. Pěšec na E4.

Prezident republiky, a asi není třeba zde představovat jeho inaugurační projev, přesto převelice stručně řečeno, se tvrdě opřel právě do ČT. Rovnou v jedné větě se opřel i do vydavatelství jejímž vlastníkem je český kontroverzní podnikatel Bakala, Economia. DVTV například prodává svůj videoobsah právě tomuto vydavatelství. Důležitý názor prezidenta republiky zazněl i v jakémsi rozhovoru, ve kterém zmínil cestu, jakou by mohl parlament či vláda, nebo kdo, vyměnit radu ČT za vybrané kandidáty a tou je dvojnásobné neschválení zprávy o hospodačení ČT.

Jarda Soukup (tady budu drsnej), s prominutím poctivý a zarytý kulelízal prezidenta republiky, v podobě pořadu Hovory z Lán, se rovněž tvrdě opřel do ČT. Je-li třeba Soukupa představit, jedná se o majitele vydavatelství Empresa Media, která vlastní TV Barandov, jehož je Soukup generálním ředitelem, ba dokonce moderátorem prakticky všech politických pořadů. Mimo jiné pod tento mediální dům spadá časopis Instinkt, Týden a další, méně zajímavé. Tento člověk, krom projevu velmi amatérského moderátora, se v pořadu "čertvíjakémvůbecmětonezajímá" věnoval srovnávání nákladů ČT a své televize. Oukej tedy, že jako mizerný moderátor tu na Barandově maká i generální ředitel a jedinou dalši osobou na této televizi co si vybavuji je Kateřina Brožová, asi ušetřili. Srovnání s ČT se zpravodajci po celé zemi, tvorbou vlastních pořadů, rozvojem české kinematografie a s další brutální vybaveností právě pro její ústavou stanovený účel, jistě dává v jeho pozici pod rozkrokem hradu smysl. V našem vesmíru je barandov mizérie. Ale tohle už není prostý pěšák. Tohle je už poměrně nebezpečné postavení a jistě bude hojně využíváno. Vám sledování nedoporučuji, chce to silnej žaludek.

Aby bylo jasno, já vidím, že veřejnoprávní média dělají chyby. Zda je to otázkou rozpočtu či osobních názorů zaměstnanců, tím se tu ale dlouhosáhle zabývat nebudu. Řeknu jen následující: problém s rozpočtem mají všechny útvary vyjmuté ze soutěže volného trhu, to je nevyhnutelný důsledek centrální kontroly, ale zda je chybou, že reportér má svůj názor (v jeho případě nutno říci, že do značné míry informovaný), pak nám není pomoci. Problémy podle mého názoru nejsou natolik vážné, tedy hlavně nesouvisí s tím, co zde vykreslujeme. Zmíním i, že se již v minulosti podobné ovládnutí ČT odehrálo a je to skutečně bizarní situace. Doporučuju toto video jednoho z mých oblíbených youtuberů o tom, co se stalo kolem Bobošíkové. Podstatná je na veřejnoprávních médiích finanční nezávislost. Ano, lidé zákonitě mají názory a tak je mají i zaměstnanci těchto institucí. Důležité je ale, aby se novinář nesnažil pokroutit zprávu způsobem, jaký by byl v jeho finančním zájmu nebo finančním zájmu jeho nadřízeného. Šlo by mu o zaměstnání, nebo o prachy. Nyní mu jde jen o morálku. Je důležité to zachovat a nenechat do toho politiky moc rejpat. A že se snažej...

Tak tedy naposled bych se rád ve zkratce zmínil o dvou věcech. Rusko před pár lety představilo takzvanou hybridní válku. Ta by měla spočívat v kombinaci nestandartní propagandy s nestandartním užitím armády a vzorovým i testovacím příkladem byl Krym. Tam ještě Rusko vsadilo na vysokou pravděpodovnost a tu si hodlá vytvářet i nadále v Evropě. Taková je teorie. Tato propaganda by už neměla razit jeden názor ale zaplavit posluchače tolika informacemi a jejich alternativami, že ztratí jistotu nade vším, nad čím by si jinde mohl utvořit názor. S tímto způsobem propagandy údajně nelze bojovat, protože systém druhé strany jen přilévá olej do ohně tím, že zveřejňuje vlastně pouze další možnou podobu reality. Může jen přistoupit na tento způsob boje a využít situace ve svůj prospěch. Dává tedy smysl z pohledu Ruska oslabovat integritu EU, aby mohla dále zvyšovat vliv v Evropě. Poslední věc je Mladá fronta zpadající pod vydavatelství MAFRA. Je příhodné, že Babiš si pro koupi média vybral právě to, které mělo tolik úspěchu v investigativní žurnalistice, viz. Sarajevský atentát, kauza Olovo, Sabina Slonková atd. Tím si do jisté míry pojistil svůj politický mandát.

Závěrem to, co se dnes děje v mediálním prostoru je zkrátka dle mého názoru nebezpečné. Pravda totiž není relativní, Realita má určitou podobu a tenhle nepěkný jev, post-fakticismus je třeba zavrhnout. Není to kurva relativní. Děkuji za přečtení.